Arepa ráno, v poledne, večer

Ne neprávem se domnívám, že průměrný Venezuelan se skláda zhruba z 60% vody, 17% tuku, 13% proteinů a zbylých 10% tvoří harina pan. Harina pan není magická matérie, nýbrž kukuřičná mouka, která se používá na výrobu arep, nejfrekventovanějšího venezuelského pokrmu. Když jsem poprvé vyzkoušela arepu, měla jsem pocit, že se mi v puse převaluje božská mana. Díky své vytrvalé kuchyňské praxi se mi pak brzy začalo dařit namísto neforemných podivných placek vytvářet chutné, krásně zaoblené arepy, které pojídám po venezuelsku – jako hlavní chod či jako přílohu ke všemu možnému. Tedy ráno na snídani se šunkou a sýrem, v poledne k polívce, večer s vajíčkem a na druhou večeři s avokádem. Cítím, jak mi harina pan začíná proudit krví.

Arepa je také záležitost nevýslovně tvořivá. Do placky můžete vložit nejrůznější kombinace surovin dle chuti a fantazie. Skoro každá taková formace nese nějaký exotický název – dominó, pelúa, pabellón, který zpravuje zájemce o tom, zda uvnitř najde kuřecí maso, černé fazole caraotas, bílý sýr nebo všechno dohromady.

Přestože jsou arepy tak populární a harina pan se produkuje přímo ve Venezuele, jde o státem regulovanou surovinu, kterou je možné sehnat pouze na příděl vystáním dlouhé fronty. Tak dochází k tomu, že Venezuelané, kterým se podaří vycestovat do zahraničí, na facebook vystavují selfíčka s pozadím supermarkertových poliček plných hariny. I z toho usuzuju, že je možné připravit si arepu dokonce v Evropě, proto přikládám návod, jak na to.

Budete potřebovat: harina pan (kukuřičnou mouku), špetku soli, vodu, trochu oleje na smažení, nádobu na zpracování těsta, pánvičku a vaši preferovanou náplň placky.

Postup: Do nádoby nalijeme vodu několik centimetrů nad dno a rozpustíme sůl. Nasypeme harinu tak, aby zaplnila nádobu a trochu vykukovala nad hladinu vody. A všechno to hněteme a hněteme. Fajnšmekři mohou do těsta přidat trochu mléka či hladké mouky. Dále vytvarujeme placky, které položíme na chvíli na pánvičku a sušíme a smažíme na troše oleji z obou stran. Hotovou arepu rozřízneme uprostřed, aby vznikla kapsa na pěchování, přitom se snažíme nespálit si prsty a vzniklou kapsu cpeme tím, co máme rádi. A je to! Arepu zvládá dokonce i ten typ lidí, co připálí čaj. Tak dobrou chuť!