Venezuelský currywurst

Je jenom jedno místo na světě, kde se zakusuje německý vuřt v rytmu salsy a na October festu se zdraví Buenos días. To místo se jmenuje Colonia Tovar, malé městečko schované mezi velkými horami. Na začátku devatenáctého století z ekonomických důvodů a nechuti platit vysoké daně zde skupina odvážných Němců rozbila svůj tábor a začala stavět typické hrázděné bílé domky, vařit pivo a vyrábět vuřty. A to je příběh, jak jsem poznala šestou generaci Němců žijící kousek od Karibských pláží.

Na internetu jsem si přečetla, že potkám spoustu blonďáků s modrýma očima, kteří mluví německy. Oprášila jsem tedy své zapadlé znalosti němčiny a snažila se získat náklonnost místních pozdravem Guten Tag a dalšími pracně nacvičenými zdvořilostními frázemi. Všichni na mě ale nechápavě koukali a ptali se španělsky jak se mám a jestli hablo espaňol.

Pochopila jsem, že už je to nějaký pátek, kdy se Colonia Tovar otevřela zbytku země a Německo a Venezuela se začaly míchat a splývat, až zbyly jen ty vuřty a hrázděné domky. Je ovšem nutno poznamenat, že německý duch nevymřel tak docela. Bydlí tu totiž jistý Günter, který má pod palcem výrobu německých dobrot a taky výrobu piva. Günter zde dorazil z Německa teprve nedávno a z vyprávění místních mi přišlo, že nenechá německou kulturu rozplynout se jen tak v éteru.

Svůj čas v Colonia Tovar jsem strávila společně s místníma chozením po horách, opékáním párků a průzkumem avokádových a jiných farem, které jsou základem přežití pro zdejší obyvatele. Nemohla jsem se celou dobu zbavit pocitu, že si sice povídáme španělsky a jsme stále ve Venezuele, ale přece jenom je to trochu jinačí. Například lidi tu nejsou tolik vyjuchaní jak ve zbytku země – to se možná zdejší neobvykle chladné počasí vepisuje do jejich povah.

Šestá generace Němců-Venezuelanů je unikátní sloučenina dvou naprosto rozdílných kultur. Doporučuji k návštěvě a nemůžu se rozloučit jinak než pozdravem Auf Wiedersehen muchachos!