Jahodové společenství

S každým dalším rokem vidím jasněji všechny chyby, které jsem v období dospívání udělala. Tou osudnou bylo, že jsem, jako každý pořádný student, nejela sbírat ovoce na farmu do Anglie. V hlavě jsem tak donedávna měla romantickou představu práce na čerstvém vzduchu pod modrým skotským nebem. Po návratu z Jižní Ameriky do ČR jsem neváhala a obepsala několik farem a další týden už si balila saky paky. Ocitla jsem se v Edinburghu, kde mě uvítaly středověké uličky, kamenné domy, vřesoviště a anglická nebo spíše skotská blata.

Má romantická představa se rozplynula během prvních několika hodin práce na farmě. Déšť, pekelná zima, brzké vstávání, sedmihodinové přesčasy a nesplnitelné pracovní limity byly podmínky, na které se lidský organismus během krátké doby neskutečně rychle adaptoval. Na co se ovšem zvyknout nedalo, byli lidi. Supervizoři měli za to, že úředním jazykem Skotska je polština. Zřetelně mi dali najevo, že se svou oxfordskou angličtinou se tady můžu jít leda tak vycpat. Také se ukázalo, že v porovnání se sběrem jahod, všechna má předchozí zaměstnání byla jen souborem jednoduchých úkolů. Pro jednoho supervizora ta samá jahoda nebyla dost červená a pro druhého už to byl přezrálý odpad. Nad barevnými odstíny jsem během toho měsíce přemýšlela více než kdysi při nákupu šatů na první ples.

Jelikož se na farmě moc volnočasových aktivit nekonalo, největším vzrůšem byly okamžiky, kdy nás permanentně zuřící manažerka několikrát denně svolávala ke svému vůzku, aby hromovým řevem plísnila sběrače za jejich jahodové prohřešky. V té době jsem pochopila popularitu poprav v minulosti. Jednoho dne se supervizoři během práce vplížili do karavanů a potom nás ne zcela vybraně kárali za neuklizenou maringotku a pokoje. Nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet. Radši jsem dala výpověď a vypravila se o dům dál.

Je příjemné, že práce na farmě v UK se dá sehnat na dálku poměrně rychle. Stačí prohledat webové stránky farem, vyplnit jejich přihlášky a pro jistotu ještě napsat email nebo zavolat, prostě se připomenout. Na farmu člověk může jít i bez jakékoliv znalosti angličtiny. Zaměstnavatelé jsou si toho ale plně vědomi a za hodně práce platí málo, protože ví, že si lidi stěžovat nepůjdou. Někde je práce spoustu a dá se vydělat poměrně slušně, na některých místech je člověk rád, když pokryje ubytování a zbyde na lahodnou skotskou whisky. Taky věřím, že na farmách se dají potkat i velice příjemní lidé, proto bych tuto svou zkušenost nerada zobecňovala.  Koneckonců pro mě to byl nakonec velice cenný měsíc, kdy jsem měla možnost žít s jahodovými lidmi – lidmi,  kteří moc jiných možností v životě než sbírání jahod neměli. Nebo si to aspoň mysleli. Mezi jahodami byli nešťastní a namorousení, ale jinou cestu si pro sebe nedokázali představit. Byla jsem vděčná, že já můžu dát jahodovému společenství sbohem.