Jak Irové říkají ne

Kamarád 1: I think that I am beautiful and intelligent. (Myslím si, že jsem krásný a inteligentní.)

Kamarád 2: Well, I´m not completely sure about that. (No, nejsem si tím tak zcela jistý.)

Řekli byste, že kamarád 2 si není jistý, zda je tvrzení kamaráda 1 úplně přesné? Nenechte se zmást, kamarád 2 si pravděpodobně myslí, že větší hovadinu kamarád 1 říci ani nemohl.

Poté, co jsem se rozhodla skoncovat se sbíráním jahod, prostopovala jsem se do Severního Irska a toto byla první věc, která mě zaujala – jak Irové i tu nejhrubší věc řeknou šikovně uhlazeně a velice slušně. Krásně to ilustruje následující příklad:

Jednou jsem narazila na spolubydlícího v kuchyni, který očividně spěchal. Já nedbala a začala mu sdělovat novinky. On mi po chvíli řekl: Now, love, I will let you do whatever you planned to do. (Nechám tě být, abys mohla pokračovat v tom, co jsi plánovala). V překladu – zmiz už prosím tě, nemám čas. Nicméně takto formulovaná věta u mě navodila pocit, že je to on, kdo mě nechce obtěžovat.

Otázkou je, zda za tento způsob komunikace může hlavně irská nátura, problematická historie Severního Irska nebo samotná angličtina. Výsledkem jsou nicméně nadmíru příjemní a usměvaví lidi všude kolem.

Po pár týdnech okouzlení jsem měla možnost nahlídnout pod pláštíček této irské idylky. Ukázalo se, že se zde pěstuje záliba v klevetění. Aha, tak tady se větrá nevyjádřená frustrace, pomyslela jsem si. Pro mě jako přímou Češku, co na srdci to na jazyku, byly tyto společenské manévry první nepřijatelné, nicméně s odstupem hloubám, jestli to přece jenom nemá něco do sebe. Namísto drsného ne, a odstřel debile, uslyšíte pěknou větu, která neurazí, přestože význam je skoro stejný. A to, že ten debil jste vy, tak namísto vás uslyší kamarád toho druhého.